Přeskočit na obsah

Komunistický nacionalismus v demokratické zemi

Už vás někdy napadlo že v naší příšerně free, cool a high kultuře, kde nic není problém, přesně tihle vyznavači ve velkém praktikují nacionalismus a komunismus v jednom? Všichni jsme si rovni, každý má právo být tím, kým je, říkají. Ale nedej Bože, aby se na vás jen někdo křivě podíval, protože jste vyžraný prasata. To by bylo strašné a diskriminující!

Ale že bez pozvání vtrhnete s kamerou na soukromý pozemek místních menšin a natočíte si je, chcete, aby se chovali stejně „spořádaně“ jako vy, nebo aby snad dokonce měli stejné životní návyky jako vy, to je naprosto v pořádku.

Jenže to má háček. Neboť chtít po někom, aby byl přesně jako vy a měl ty stejné návyky a nijak nevyčníval, to je prosím pěkně komunismus. Všichni pěkně v jedné lajně, ať si nemáme co závidět. A to, že neuznáváte unikátnost, originalitu a přirozenost jiných národů a menšin, nebo dokonce požadujete, aby byli jako vy (čti: váš národ), tak to je prosím pěkně nacionalismus.

Když slyším slovo demokracie, chce se mi brečet. Nic takového tady totiž nevidím. Naopak shledávám vyvyšování zvěrstev, povyšování nad slabšími a ponižování odlišnosti.

Možná vám to přijde šokující, ale po celém světě najdete zhruba 3000 různých národů. Z toho plyne, že každý jsme jiný. Co národ, to kultura, co kultura to tradice, co tradice to jiné zvyklosti, co jiné zvyklosti, to jiný životní styl.

Jediné co skutečně funguje, je vzájemná úcta, pokora a slušnost. Zkoušejte si dál ochočit mustanga, a on vám nakope prdel.

Chci se podělit o názor

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *