Cestování bez hranic: Vlakem po Evropě

Mikropunkovej trip vlakem po Evropě s kámošema. Na trase Praha-Bratislava-Vídeň-Linz-Regensgurg-Norimberg-Praha jsme měli strávit přesně šest dnů a byla to jízda. Doslova. Hlavně v Rakousku, protože na rozdíl od nás jejich koleje zvládají rychlost vlaku i 230 km/hod. Co se dá stihnout za šest dnů, co nás potkalo, jak jsme trip plánovali a na co si dát bacha vám prozradím v krátkým ohlídnutí se. Sbalte bágl, hurá na trip!

Jak jsme plánovali

Upřímně? Neplánovali. Nesnáším to. Prostě jsme si koupili jednosměrnou jízdenku Praha-Bratislava. Žádný ubytko, žádný plány. Prostě jsme jeli. Celej tejden probíhal dost punkově. Ubytování jsme sháněli zhruba hodinu před tím, než jsme si chtěli užít horkou sprchu v další destinaci a jízdenku do dalšího města jsme sháněli ráno po snídani uprostřed metropole. Nikdo neumřel, nikdo se neztratil, vždycky to nějak dopadlo. Pohoda.

Pro shánění ubytka jsme pak využili booking.com a pro jízdenky místní automaty na lístky nebo jizdnirady.idnes.cz.

Co se změnilo?

Trasa. Jediný plán zněl ujet vlakem po Evropě trasu Praha-Bratislava-Vídeň-Linz-Regensburk-Norimberk-Praha. Jenže jsme si to v půlce rozmysleli, protože se ukázalo, že…

V Německu jsou stávky a nemá smysl trčet v český Horní Dolní, odkud se nikdo nedostane.
V Norimberku už jsme všichni byli.
V Linzu není nic, kromě brutálně drahýho všeho.

Takže jsme vyrazili do Salzburgu. Odsud do Českých Budějovic a pak zpátky na Prahu.

Jak to vyšlo finančně?

Když se vyhnete suvenýrům v Salzburgu, na pohodu se vejdete do 13 000 korun s jídlem, dopravou, ubytkem i vstupným. Easy business. Sranda ale přichází ve chvíli, kdy se podíváte na zoubek konkrétním částkám za konkrétní věci.

Ubytování

V Bratislavě jsme nespali, takže vám cenu neřeknu.
Ale ve Vídni se vyspíte v nóbl bytě v historickým centru za 600 korun českých na osobu. Máte vlastní ložnici, byt v původní zástavbě, obývák s parketami na podlaze. Metrový stěny jsou jistota, že bude klid.
V Linzu to už vycházelo skoro na 2000 korun za osobu na noc. Ups. To nechceš.
Takže přišel na řadu Salzburg s cenami podobnými u nás. Sehnali jsme tam byt v turecký čtvrti za zhruba 1200 na osobu za noc. Good enough. A pokud nejste cimrplich, růžová plastová vana, Narnie uvnitř bytu a umělá slunečnice trčící z vývodu na digestoř vás nemůže rozhodit.
V Budějkách to pak byl pohodovej byteček pěkně v centru. Bohužel jsme se vrátili k českým cenám, takže 1400 korun za osobu je smutná realita.

Takže ubytování v Rakousku je vlastně levnější než u nás, protože jsme tam nechali v průměru 900 korun za noc. V Česku pak 1400. A to jsem nespočítala Prahu, kde jsem pak zůstala ještě celej víkend.

Vlak

Další humorná část jsou vlaky. Vlakem po Evropě fakt něco zažijete, a to hlavně na cestách.

Nóbl vysloužilý vagóny od RegioJetu vás z Prahy do Bratislavy přepraví za nějakých 300 peněz za dvě osoby. To je víc než super.
Úsměv začíná tuhnout při přejezdu z Bratislavy do Vídně. V totálně retro vybydleným vlaku bez personálu, digitálních cedulek nebo zvukový signalizace sedíte zhruba hodinu a vejdete se do 500 korun za člověka.
Ta pravá sranda ale přichází ve chvíli, kdy jedete z Vídně do Salzburgu. Tyhle dvě a půl hodinky vás vyjdou na 1600 korun.
A až se rozhodnete vyrazit domů, tak ze Salzburgu do Budějek dojedete za 1200 korun. Škoda jen, že ta jízda trvá jen hodinu a půl.

Vlaky ve Rakousku jsou neskutečně drahý! Zlatý Český dráhy.

Jídlo

V Bratislavě jsme se moc neohřáli, ale stihli jsme zaplout do nákupáku s „foodcourtem“. Nejhorší jídelní zážitek mýho života završila cena za smažák z fastfoodu za 300,-. Vybydlený patro se dvěma smutně vyhlížejícíma asijskýma fastfoodama, koženkovýma lavicema a potemnělým světlem s celkem pěti hosty mohly napovědět, že to nebude úplně bezpečný. A taky jsme se o tom brzy přesvědčili. Smradlavá tatarka, křeče v žaludku a podezřele se vlnicí maso v jakési UHO a studené brambory na talíři. Brrr. Už je jasný, že bratislavské foodcourty neznamenají McDonald, BB nebo KFC, nýbrž dvě podřadné vývařovny. Chuť k jídlu a nevolnost jsme naštěstí srovnali ginem, kterej jsem vzala radši s sebou. Bylinky zachráněj všechno.

V Rakousku nás čekal jinej Vesmír. Buď jste se mohli najíst v lepších fastfoodech okolo 300,- na osobu nebo v nóbl restauraci, kde se pod 700,- nenajíte. Naštěstí rakouský fastfoody chutnaly skvěle. Jen vám to všechno naservírovali do plastovýho korýtka. Ekologové.

Co mě překvapilo

V Rakousku je hotovost základ. A to jak v metropoli, tak v turisticky narvaných oblastech. Bez 50centa se ani nevy… Takže bacha na to.
U tureckého bytu jsme si vyzvedávali klíče v cyklistické taštičce zářivě žlutého kola uprostřed opuštěného dvora. Zážitek.
Rakušani jsou natolik zdvořilí, že do záhonu s cibulkami rostlin dávají cedulky s textem: „Opatrně! Tady spinkají cibulky kytiček.“ Doslova. Kam se hrabou naše cedule „Zákaz vstupu!“
Víra v Boha je v Rakousku všudypřítomná. Moje nevzdělanost a předpojatost mě opustily ve chvíli, kdy jsem ušla prvních pár metrů Salzburgem. Samý kostel, citáty z bible volně k dispozici na ulici. Nádhera! Nadchlo mě to a zároveň překvapilo.
Rakušani nemají automaty na jízdenky pro MHD. Nebo jsme je jen nenašli. Jezdit po Vídni na černo, když ve vedlejším vagónu vidíte revizora, je fakt o hubu. Zvlášť, když jejich pokuta stojí 2000 euro. Ale přežili jsme bez újmy.
Nikdo tu nežvýká, neplive na zem, nechodí v pruhu pro cyklisty ani nepřechází na červenou. 2000 euro jsou prostě nějaký prachy i pro místní.

Co si s sebou zabalit?

Když cestujete vlakem po Evropě, moc toho nepotřebujete a s přehledem se vejdete do menšího batohu, a to i na několik dní. Když jste v civilizaci, vždycky máte všechno potřebný po ruce.

Batoh

Já se v pohodě vešla do 35litrové krosny. Z půlky byla prázdná, což doporučuji i vám. Když se oteplí, nacpete do báglu tlustou bundu nebo svetr, a v případě nákupní horečky i všechny suvenýry. Vyrazit s přeplněným báglem je na houby, nedělejte to.

Oblečení podle místa a počasí

Před cestou jen mrkněte na počasí a ujasněte si, kde budete chodit. Na trip po městě si vezmete něco jinýho než do lesa mimo civilizaci.

Peníze

Peníze v místní měně. Ne všude je karta použitelná, a to i ve velkoměstě. Nebýt kámošů, jsem v háji. V hotovosti jsem neměla jedinej cent.

Lékárničku

Jak říkám, rychloléčba je základ. Pro někoho to je ibalgin, já vzala placatku s chorvatským ginem, kterej jsem si přivezla v létě z Crikvenice. Máte tak po ruce tekutej svetr, bylinky na žaludek, dezinfekci (i když by to byla škoda), a zábavu do vlaku nebo na večer.

Sluchátka nebo knížku

Vždycky nastane chvíle, kdy vám kámoši začnou lízt na nervy. To není osobní. Ale vlastní prostor je prostě potřeba, ať se máte rádi sebevíc. Sluchátka jsou obzvlášť užitečný, když s vámi cestuje vznětlivá duše startující na dobré slovo. Prostě se na chvíli odklidíte, a je klid. Vím, o čem mluvím. Já si sluchátka nevzala 😀

Jinak mnoho nepotřebujete. Nakonec jsem vyrazila i bez ručníku, protože jsem spoléhala, že ho všude budou mít. Měli. A co vám bude chybět, to si dokoupíte. Pokud teda máte ty peníze 😉

Jací jsou Rakušani?

Překvapivě pohodáři. Ochotní, slušní a zdvořilí lidé, kteří se snaží domluvit anglicky a neváhají nabídnout pomocnou ruku, když je to potřeba. Jsou hodně přátelští a družní, často se smějí a hodně komunikují. Málokdo se mračil, a to i v pracovní den. Jaká oáza oproti českým morousům!

Vlakem po Evropě: Nejlepší zážitky

Rychloléčba nevolnosti chorvatským ginem z bratislavskýho fastfoodu.
Cesta k salzburské pevnosti v největším lijáku a blátě.
Luxusní pizza upečená v 11 v noci uprostřed Budějovic, protože hlad.
Vegetariánskej burger ve středověký krčmě.
Tureckej byt se vstupem do Narnie a tolika bezpečnostníma chybama, že byste se báli i rozsvítit.
Alpy! Nepotřebujou komentář.
Plzeň ve středověký budějovický hospodě.
Historická centra a budovy. Miluju je.
Čokoládovej obchůdek Lindt ve Vídni a Mozzartovy koule s marcipánem. (Takovej u nás nehledejte.)