„Komu tím prospějete, co? Druhé straně?!“ Často si kladu otázku, co to je názor a k čemu je vlastně dobrý. Prospívá to snad někomu nebo něčemu? Nebo je to jen součást image moderního člověka? Názor znázorňuje všechno a zároveň nic.
Odborná literatura jej popisuje jako emocionální osobní hledisko podložené na nějaké zkušenosti nebo vědomosti. A tady už je první problém.
Čí zkušenosti a vědomosti obsáhnou celou problematiku? Nikdo takový po světě nechodí. Leda byste byli Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Co člověk, to osobní preference. Co je pro jednoho dobré, pro jiného znamená katastrofu. A to pořád není všechno.
Zahrneme-li také morální, etickou, ekologickou, ekonomickou nebo teologickou složku, na prostou otázku „Jaký je váš názor?“ se odpověď rovná nespočtu názorů krát devět miliard lidí na této planetě.
Názor lze také považovat za zcela hloupý, nemístný, nedostatečný a zbytečný, neboť často nezahrnuje ani polovinu z výše zmíněného, čímž jeho hodnota opadá. V takovém případě automaticky zapadá do hlubin balastu, který vzniká nezměrnou rychlostí.
Každý, kdo má názor, ho obratem vypouští do světa. Je až s podivem, kolik lidí dostává zaplaceno jenom za to, že mají názor. Je to skoro stejné, jako by vás platili za to, že máte pusu. Fascinující.
Poohlédneme-li se opodál, k názoru se tak nějak tiskne vliv. Úspěšnost, důvěryhodnost a další šíření názoru značně ovlivňuje fakt, za jakých okolností ho kdo kde a komu předává. Na stejný názorový průjem zareagujete úplně jinak od pětiletého dítěte a od „autority“ z tisku. Stejný balast, jiné podání.
Kvalitu názoru, pokud něco takového existuje, tak definují předsudky obecenstva. Jakákoli objektivita je tak z logiky věci pryč.
Co je to názor? Dost často slovní průjem kdekoho, kdo má pusu. A čím víc peněz, vlivu a autority, tím spíše se tento průjem dostane i k vám. Otázka zní, jestli ho přijmete.