Důstojnost symbolizuje hodnotu lidské bytosti. Když ji mám, vážím si sebe sama, a tudíž i druhých. Ale ta doba je dávno pryč, neboť současná propagandistická kultura je ledacos, jenom ne důstojná.
Není to tak dávno, co se nás o důstojnost pokoušeli připravit tyrani a diktátoři doby. I přesto vnitřní síla ducha přežila celé generace. Přečkala i ty nejhorší podmínky. Mnohdy i mučení.
Ještě dnes, když se díváte do očí přeživším nacistických táborů a války, spatříte jistou eleganci, důstojnost, vnitřní sílu a pokoj. Bez jediné špetky arogance nebo snad nadřazenosti.
Současnost je jiná. O důstojnost se připravujeme sami s hrdě vztyčenou hlavou. Vzdáváme se jí dobrovolně v zájmu různých skupin, spolků, americké kultury, módy, umění i zábavy. Ztráta důstojnosti se stala opěvovaným trendem.
Často si kladu otázku: Kam zmizela důstojnost?
Když po ulici procházejí ženy oblečené jako laciné prostitutky, dívky ve vytahaných hadrech jako bezdomovkyně, zženštilí hošíci v růžových košilkách.
Když se obecenstvo válí smíchy po podlaze u oplzlých nebo rasistických vtipů. Takových, které srážejí hodnotu lidí, jako jsou posměvači sami.
Když do kin uvádějí sérii novinek s perverzními tituly. Je až s podivem, jak davy tomuto fenoménu tleskají s pusou plnou popcornu.
Kultura je na dně. Co dříve bývalo vzletnou elegancí, dneska se utápí v bahně.
Často se ptám: Kam zmizela důstojnost?
Když sleduju zástupy chudých lidí, které systém neúprosně odírá, kterým se bohatí vysmívají, nad kterými ovce ohrnují nos.
Je tu jediná dobrá zpráva. Stejně jako v nacistickém táboře, ani v tomhle Absurdistánu si svou důstojnost můžete nechat. Je vaše.
