Zatímco slušnost ještě před sto lety tvořila základ budování společnosti a přátelských vztahů i s neznámými lidmi, dneska jde spíš o oskarovou roli.
Arogantní verbež očekává, že ji o slušnost požádáte! A oni vám možná milostivě vyhoví. Anebo se rozhodnou slušnost vytlačit úplně a raději vás smetou z cesty. Třeba nákupním vozíkem. Nebo vystrčí z řady. Kdekoli se namane příležitost.
Je až s podivem, kolik hulvátů se ročně urodí.
Zatímco pro slušné lidi je běžné pozdravit, poděkovat, vykat, oceňovat, povzbuzovat a nabídnout pomoc, novodobá hovada docela sebejistě předbíhají, tykají, halekají, nadávají, nezdraví, zaclánějí, provokují.
A není to otázka věku, pohlaví nebo rasy! Sebestřední tupci jsou stejně rozšíření jako nafrněné slepice.
Stačí se rozhlédnout.
- Kolik lidí pustí sednout starého člověka v MHD.
- Kolik lidí odrzle tyká vietnamským prodavačům a familiérně je oslovuje Pepa, ačkoli se jmenují Dong.
- Kolik lidí automaticky a bez zeptání předbíhá ve frontách.
- Kolik lidí nepozdraví ani svého letitého souseda.
- Kolik lidí za pokladnou bezostyšně okrádá zákazníky.
- Kolik lidí radši čumí do mobilu, než aby pomohli druhým.
Snad je i nasnadě poznamenat, jak tito arcivévodové společnosti, mistři světa, prezidenti zeměkoule a císařové svého domu hloupě, uboze a smutně působí. Žijí svou iluzorní nadřazenost v podobě syndromu velkolepé bubliny a vůbec si svoje postižení neuvědomují.
Zbývá už jen dodat, že slušnost není výsada, je to samozřejmost.
