Když jsem byla dítě, vyprosila jsem si bublifuk s nějakým kuličkovým bludištěm na víčku a snažila se udělat obrovské lesklé velkolepé bubliny, které doletí daleko. Ty časy jsou pryč. Zato doba velkolepých bublin pokročila.
Ty dnešní se vznášejí všude mezi námi. Nebo spíš tak trochu nad námi. V uších zastrčená sluchátka, z úst se valí nabubřelé řeči, na odiv pak místo lesklého duhového obalu dávají módní kousky z fastfashion butiků.
Každé prasknutí bubliny znamená krabičku pilulí a nekonečnou trágedii někde v kyberprostoru. To aby ostatní mohly vyjádřit spoluúčast. V reálném světě tak sdílné nejsou. Nezdraví, nekomunikují. Jen se hrdě nadnášejí nade všemi okolo.
Chybí mi jarové bubliny. Ty aspoň dělaly světu radost a jejich velkolepost mohli ocenit všichni.
